SÓJOVÝ OLEJ - LISOVANÝ ZA STUDENA

Sójové boby - jsou již po tisíce let ceněnou potravinou v zemích Dálného východu. Z vědeckých výzkumů vyplývá, že Japonsku, kde se pravidelně konzumuje sója již celá tisíciletí, se lidé dožívají nejvyššího průměrného lidského věku. Také se v Japonsku vyskytuje až o 30% méně případů rakoviny žaludku.

Důvodem, proč je sója nazývána lékařským zázrakem, je především její schopnosti dodávat kyselinu linolovou, omega-3-nenasycenou mastnou kyselinu, přírodní fytoestrogeny a další přírodní látky, které pomáhají snižovat hladinu cholesterolu v krvi a zajišťují prevenci proti cévním onemocněním..

Sója patří mezi luštěniny a největší pěstitelskou oblastí je Amerika a Čína, kde se pěstují obrovské monokultury. Ty jsou udržitelné pouze s použitím velkého množství zemědělské chemie. Velká část zpracovávané konvenční sóji pochází z těchto monokultur.

Kvalitní sójový olej se získává lisováním z ekologicky vypěstovaných sójových bobů. Sójové boby, ze kterých se lisuje např. kvalitní BIO olej fy Rapunzel, jsou vypěstovány na ekologických farmách především v Evropě. Boby jsou očištěny a poté lisovány v lisovně olejů ve Francii. Tato lisovna zpracovává pouze produkci z ekologického zemědělství, a nemůže zde tedy dojít k záměně s konvenční surovinou. Díky šetrnému lisování bez použití tepla si olej uchová přírodní nutriční látky a přirozenou chuť. Jediné další zpracování oleje spočívá v jeho přefiltrování.

Výživové informace:

Obsahem nenasycených mastných kyselin se vyrovná slunečnicovému oleji. Za studena lisovaný sójový olej je výživově velmi cenný s výjimečně vyváženým spektrem mastných kyselin. Obsahuje asi 60% vícekrát nenasycených esenciálních mastných kyselin. Z toho asi 8% trojnásobně nenasycené kyseliny linolenové (omega-3 kyselina) a asi 50% dvojnásobně nenasycené kyseliny linolové, dále pak kyselinu olejovou a palmirovou. Sójový olej má navíc vysoké množství přírodního vitaminu E a nejvyšší množství přírodního lecitinu ze všech olejů (1,5 - 3,5%).

Konzumace sojového oleje se doporučuje zejména při těchto problémech:

Sojový olej je velmi lehce stravitelný. Tuk obsažený v sóji má nejvíce přírodního lecitinu, který je cenný svým příznivým účinkem na mozkové a nervové buňky. Chrání srdeční a mozkové cévy před infarktem a mozkovou mrtvicí.

Je vhodné jej používat při arterioskleróze, snižuje hladinu cholesterolu.

- Doporučuje se zvláště pro diabetiky a neurotiky.

- působí příznivě na činnost nervové soustavy, stav pokožky a látkovou přeměnu.

- pomáhá upravovat krevní tlak do normálu

- působí jako rozpouštědlo i prevence žlučových kamenů.

- urychluje rekonvalescenci a má posilující účinky.

- k rannímu výplachu ústní dutiny po vyčištění zubů (cca 10-15 min promíláme olej v ústech). Po vyplivnutí ústa vypláchneme teplou vodou. Tento výplach má velké detoxikační účinky.

O léčivých účincích se ale dá hovořit pouze u kvalitního, za studena lisovaného oleje, nikoliv u levného, rafinovaného oleje ze supermarketu!

Použití v kuchyni:

Ve srovnání s řepkovým olejem (který je určený především na smažení), má vyšší obsah polynenasycených mastných kyselin a proto ho lze použít i pro studenou kuchyni. Při zahřívání na vyšší teplotu může vydávat specifický zápach, který může nechat stopy i na zpracovaném pokrmu (bod rozkladu = 241°C). Jeho cena spolu s kvalitou a současně se správným použitím v kuchyni staví sójový olej do řady poměrně vyhledávaných produktů.

- Sójový olej se ideálně hodí k syrové stravě, do salátů, k nakládání zeleniny i k vaření. Typická výrazná chuť jde dobře k výrazným pokrmům. Díky vysokému obsahu lecitinu se používá k pečení moučníků bez vajec. Olej je vhodný i k dušení pokrmů s vodou. Nemělo by se na něm smažit.

Původ, rozšíření a využití

Sója pochází z jihovýchodní Asie, Číny, Korey a Japonska.  První pokusy o pěstování sóji u nás se datují již od roku 1873.   Dnes se  v ČR pěstuje na ploše asi 12000 ha .

Sója svým významem patří mezi nejhodnotnější luštěniny a olejniny. Postupným šlechtěním se podařilo zkrátit její vegetační dobu, což výrazně rozšířilo oblast pěstování.
Pěstuje se hlavně pro semeno, které obsahuje 38 % bílkovin, 19,2 % tuků, 27 % glycidů. Sója je bohatá na lecitin. Olej se značným obsahem nenasycených kyselin má ochrannou funkci proti chorobám krevního oběhu a srdce. Semena obsahují hořké látky, které se odstraňují máčením semen ve vodě. Potravinářský průmysl zpracovává sóju na různé výrobky jako sójová mouka, sójové mléko, sójové maso, tofu - sójový sýr, fermentované sójové produkty, zvláště ochucovací prostředky - tempech, miso pasta a různé druhy sójových omáček. Ze sójové mouky se dají produkovat látky na výrobu knoflíků, izolačních hmot, lepidel, smaltu, desinfekčních látek a paliv. Olej se využívá v potravinářství, lékařství, ke svícení, při výrobě glycerinu, barev, fermeží, mazadel, náhradách gum atd.
Sója ve výživě hospodářských zvířat na zeleno poskytuje velmi dobré a hodnotné krmivo bohaté na bílkoviny, které podporuje tvorbu mléka u dojnic. Sójové seno je srovnatelné se senem vojtěškovým a je nedílnou součástí krmných směsí. Vhodným krmením jsou extrahované šroty, jako vyrovnaný zdroj bílkovin s vysokým obsahem lyzinu pro všechny kategorie hospodářských zvířat. Slouží i jako náhrada mléka v krmných dávkách pro telata. Dále se krmí i sójové boby. Obsahují nejen kvalitní protein, ale slouží i jako zdroj energie pro drůbež. Pro prasata nejsou boby bez tepelné úpravy vhodné. U přežvýkavců je omezené využívání tuků v krmné dávce. Jako krmivo se používají také sójové slupky, které jsou vedlejším produktem při výrobě extrahovaných šrotů. Jako pícnina je nejlepší v době tvoření poupat do tvorby lusků.

Sója patří do rodu Glycine, který zahrnuje přes 75 druhů. Je jednoletá, hlavní kořen je kůlový, zužující se směrem dolů. Vytváří mohutnou síť postranních kořenů, které jsou delší než kořen hlavní. Mohou zasahovat do hloubky až 3 m. Na hlavních i vedlejších kořenech se vyskytují drobné hlízky, které vznikají působením bakterií Rhizobium japonicum. Lodyha je hrubá, na průřezu okrouhlá, silně ochlupená, skládá se ze 14-15 článků a při dozrávání žloutne. Tloušťka lodyhy je 4-22 mm, délka je 0,50-0,80 m, je keříčkovitého typu (obr 46-soja). Odrůdy s tenkou lodyhou se používají spíše pro krmné účely. Vzchází epigeicky a větvení závisí na odrůdě a podmínkách pěstování. Listy jsou složené z 3-5 lístků, nejčastěji trojčetných. Květy (obr 47 - soja kvet) jsou drobné, uspořádané po 3-8 do hroznů. Korunní lístky jsou bílé nebo fialové až světle fialové. Plody jsou lusky (obr 48-soja lusk, 49-soja lusk) 250-700 mm dlouhé a počet semen v lusku je 1-4. Na jedné rostlině se tvoří 20-40 lusků. Semena (obr 50-soja-semeno) jsou kulatá nebo podlouhlá, oválná. Barva semen je velice různorodá (žlutá, šedá, zelená, hnědá i černá). HTS je asi 150 g. Klíčivost si semena zachovávají až 15 let, ale po 3 letech výrazně klesá.

Požadavky na prostředí

Pro pěstování sóji jsou optimální kukuřičné a teplé řepařské oblasti. Suma vegetačních teplot činí 2-3 tis. oC. Za příznivých teplotních a vláhových podmínek vzchází za 10-12 dnů (obr 6-soja). Při 14 °C se růst zastavuje. Jarovizace trvá 10-14 dní a nastává při teplotě 20-25 °C. Náročnější na teplo je rostlina od období květu až vytvoření semen. Sója je rostlina krátkého dne. Kromě teplot je náročná také na vláhu. Za vegetaci vyžaduje 600-700 mm srážek, z toho 300 mm v době od kvetení do tvorby semen. V suchých ročnících je vzcházení nerovnoměrné, což má velký vliv na tvorbu výnosu. Optimální vlhkost půdy je 60-70 %. Sója nesnáší půdy těžké, kyselé a zamokřené. Velmi vhodné jsou půdy s neutrální půdní reakcí, střední, humózní, výhřevné s dostatkem živin. Vysoká je spotřeba dusíku (173 kg.ha-1 při výnosu 2,2 t), hradí ji částečně prostřednictvím hlízkových bakterií.

Agrotechnika sóji

Základem je včasná podmítka a orba na podzim. Na jaře se povrch urovná smykem, branami, popř. i kultivátorem. V poslední době se uplatňuje příprava půdy kombinátorem nebo setí speciálním strojem přímo do orby. Nejlepší předplodinou je hnojená okopanina, ale může být řazena i mezi obiloviny, po jiné luskovině i po sobě.
Na podzim zapravujeme do půdy 40-80 kg fosforu, 80 kg draslíku. Potřeba vápna se hradí vápněním k předplodině. Osivo je očkováno Rhizobinem.
Sejeme koncem dubna při teplotě 8-10 °C, do řádků 0,25-0,375 m nebo 0,45 m, kvůli meziřádkové kultivaci. Hloubka setí je 44-50 mm (na lehčích půdách sejeme hlouběji). Výsevek činí asi 90-120 kg.ha-1. Sója je velmi citlivá na zaplevelení a nedostatek kyslíku v půdě.
Pomineme-li choroby fyziologické jako je nedostatek K, N, P, Ca a dalších prvků, nevyhovující půdní vlhkost atd., patří k nejčastějším chorobám virózy (virová mozaika, virová spála pupenů), bakteriózy (bakteriová spála, skvrnitost listů), mykózy (plíseň sójová, septorióza, padlí). Nejčastějšími škůdci jsou háďátka, svilušky, mšice, křísi, ploštice, drátovci a ponravy, bažanti, králíci.
Sója ukončuje vegetaci koncem srpna a v první polovině září. Ve vyšších a chladnějších polohách později. Sklizeň probíhá za plné zralosti, kdy listy žloutnou, usychají a opadávají. Semena jsou odrůdově zbarvená a tvrdá. Při opožděné sklizni se otevírají lusky a nastávají sklizňové ztráty. Velmi nutné je správné seřízení žací mlátičky (snížení otáček bubnu, zvětšení mezery mezi bubnem a košem). Výnos semen tvoří 2-5 t.ha